V souvislosti s letošními vysokými teplotami pravidelně přesahujícími 35°C a faktem, že města mají větší absorbci a akumulaci tepelné energie než okolní příroda, mě opravdu zaráží skutečnost, že člověk jako nejaktivnější tvor v pozemních stavbách nemá potřebu obklopit se přírodou všude, kde je to jen trochu možné.

Nemám teď na mysli souvislé zelené plochy typu městských parků, ale spíše vytváření stromořadí či ostrůvků. Opravdu je potřeba vytvářet co největší dlážděné a betonované plochy? Nebyla by ulice vedoucí kolem vašeho obydlí nebo práce či centrem města daleko hezčí a užitnější, kdyby na ní vyrostlo stromořadí poskytující (mimo jiné) v létě příjemný stín?

Trocha faktů: „Jeden 25 metrů vysoký buk s korunou o průměru 14 metrů má prostor koruny 2.700 m3 a listovou plochu okolo 1.600 m2. Takový strom vyprodukuje za vegetační období tolik kyslíku, kolik stačí pro 10 lidí na celý rok. Je schopen pohltit jednu tunu prašného spadu za rok a při fotosyntéze zlikviduje stejné množství (stejný počet molekul) CO2 jako vyprodukuje kyslíku. V průměru ochladí prostředí až o 3° C, zvlhčí vzduch odparem vody v objemu až 400 litrů denně (zdroj).

Mimo to, stromořadí funguje jako větrolam a tolik potřebná protihluková bariéra. A nesmím zapomenout na psychologickou stránku věci – jak známo pohled do zelené barvy působí proti stresu a snižuje bolesti. A není to právě to, co všichni dnes potřebujeme?

Možná by nás větší přítomnost stromů ve městech dokázala na chvíli zastavit v každodenním shonu a uvědomit si, že v životě jsou i jiné hodnoty. Podle mě jsou tato všechna výše uvedná pozitiva pro naši společnost daleko přínosnější než metr a půl dlažby v širokém chodníku nebo náměstí.

– choze –